Co to vlastně je?
Syndrom vyhoření není onemocnění, ale jedná se o psychický stav, který může být velice závažný. Postihuje nejčastěji lidi, kteří pracují v psychicky náročných zaměstnáních. V povoláních, kde je kladen důraz na komunikaci a mezilidské vztahy. Nejvíce ohroženi jsou tedy zaměstnanci v sociálních službách v tzv. pomáhajících profesích. Více náchylní jsou také učitelé, pracovníci ve zdravotnictví, telefonní operátoři, novináři, prodavači, apod., ale i lidé, kteří vykonávají špatně finančně ohodnocenou práci či práci neodpovídající jejich výši vzdělání. Syndromem vyhoření častěji trpí lidé, kteří se pro práci obětují, jdou do ní s nadšením, odhodláním a to není ohodnoceno. Povahově to bývají perfekcionisti, workoholici, ale i lidé emotivně založení, přecitlivělí a se sklonem k sebelítosti.
Vhodná práce je prostě základ
Volba zaměstnání je opravdu důležitá. Člověk by si měl vybrat takovou profesi, která mu sedí jak fyzicky, tak psychicky. Měl by reálně zvážit, zda se pro to či ono hodí. Není to jednoduché, ale tím se dá dobře předejít budoucím psychickým problémům. Lidé by také měli umět zhodnotit, kdy je čas odejít ze zaměstnání, jež je psychicky zatěžuje a nesetrvávat příliš dlouho, když už je pozdě.
Syndrom vyhoření má několik fází:
Fáze nadšení: člověk přichází s nápady, nadšením, elánem a pro práci se obětuje, obětuje i svůj volný čas.
Fáze stagnace: zaměstnanec zjišťuje, že není vše ideální a nadšení opadá.
Fáze frustrace: přicházejí pochybnosti nad smysluplností práce, většinou díky neshodě se šéfem či klientem.
Fáze apatie: člověk začne práci považovat za nutné zlo – vykonává jen to nejnutnější, o víc se nezajímá.
Fáze vyhoření: jedná se o stav, kdy dochází k psychickému a fyzickému vyčerpání.
Příčiny syndromu vyhoření
Těch je hned několik, hlavním spouštěčem bývá nekorektní přístup nebo zacházení ze strany vedení. Dále také rutinní práce, nulová motivace, konflikty nebo neporozumění mezi kolegy, tzv. dusno na pracovišti. Další příčinou bývá kladení nepřiměřených nároků na zaměstnance, kdy pak není čas na dostatečný odpočinek. Také špatný, neodpovídající management ovlivňující pracovníka. Ale nesmíme také zapomenout na osobnostní predispozice! Již zmíněný workoholismus a perfekcionismus může vést k syndromu vyhoření. Také zvýšené emocionální prožívání stresových situací a vysoké nároky na sebe sama.
Léčba není snadná
S léčbou to chce začít co nejdříve, avšak pacient si sám často neví rady a syndrom vyhoření na sobě nepozoruje. Je dobré vyhledat psychologa či psychiatra. Ten individuálně zvolí způsob léčby, ta bývá dlouhodobá.
V tomto opraveném formátování jsem odstranil nadbytečné `
` značky a použil `` pro zvýraznění jednotlivých fází syndromu vyhoření.
