Co je poliomyelitida?
Poliomyelitida anterior acuta, známá také jako dětská (přenosná) obrna nebo Heine-Medinova nemoc, je epidemická letní virová infekce postihující nervový systém. Jejím původcem je Poliovirus (ssRNA neobalený virus z rodu enterovirů, čeleď Picornaviridae). Existují tři antigenní typy tohoto viru, přičemž mezi nimi neexistuje zkřížená imunita. To znamená, že prodělání infekce jedním typem nezaručuje ochranu před ostatními.
Pozor na záměnu: Poliomyelitida není dětská mozková obrna. Jedná se o jiný typ onemocnění s odlišným původem i průběhem.
Příčiny a šíření nákazy
Poliovirus se přenáší fekálně-orální cestou, tedy kontaminovanou vodou, potravinami či kontaktem s vylučovanými exkrementy infikované osoby. Onemocnění zasahuje přední rohy míšní a motorická jádra mozkového kmene. Jen malé procento nakažených vyvine klinické příznaky; většina případů je asymptomatických. Přesto právě tato asymptomatická onemocnění napomáhají šíření viru, protože virus může být vylučován stolicí ještě několik měsíců po odeznění infekce.
Příznaky onemocnění
Inkubační doba se pohybuje mezi 5 až 14 dny. Zpočátku se objevují chřipkové příznaky: únava, horečka, pocení, bolesti hlavy a trávicí obtíže. Většina pacientů se pak spontánně uzdraví, avšak u malého zlomku případů onemocnění přechází do nervového systému.
- Preparalytické stadium (meningeální): Vzniká meningitida, objeví se silné bolesti hlavy, zad, končetin a meningeální příznaky, ztuhlost svalů.
- Paralytické stadium: Přibližně 2 % případů progreduje do ochrnutí. Mohou se objevit svalové fascikulace, parézy (částečné ochrnutí), vegetativní potíže i postižení dýchacích svalů.
- Formy onemocnění:
- Spinální forma: Postihuje přední rohy míšní. Způsobuje fascikulace, svalové bolesti a parézy vyvíjející se do 24 hodin. Může zasáhnout dýchací svaly.
- Kmenová forma: Postihuje svaly faryngu, laryngu, jazyka a mimiky. Při těžším průběhu se může rozšířit na dýchací svaly a srdce.
Nemoc může zanechat trvalé následky v podobě svalové slabosti, kontraktur či postižení dýchání.
Diagnóza a odlišení od jiných nemocí
Diagnóza se opírá o klinický obraz, vyšetření mozkomíšního moku (cytoproteinová asociace) a izolaci viru ze stolice. Dochází k nárůstu specifických protilátek v séru a likvoru. Diferenciální diagnostika zahrnuje jiná akutní zánětlivá onemocnění CNS, např. meningitidy, polyradikuloneuritidy či transverzální myelitidy.
Léčba a prevence
Specifický lék proti poliomyelitidě neexistuje, léčba je podpůrná. V akutní fázi je nezbytný klid, hydratace a někdy i umělá plicní ventilace při postižení dýchacích svalů. Dlouhodobá péče je multidisciplinární – zahrnuje rehabilitaci, ortézy a pomoc s navrácením pacienta do běžného života.
Nejdůležitější prevencí je očkování. V Československu (nyní ČR) se podařilo poliomyelitidu eradikovat již v roce 1957 díky zavedení aktivní imunizace. Nejprve se očkovalo inaktivovanou Salkovou vakcínou, později živou Sabinovou. Od roku 2007 se navrátilo k inaktivované vakcíně, která se podává v rámci hexavakcíny či jako monovakcína v pěti dávkách. Tím se eliminuje riziko postvakcinačního onemocnění a vylučování viru stolicí.
Prognóza a postpoliomyelitický syndrom
U neparalytických forem je prognóza dobrá, u paralytické formy je letalita 5–15 % a často dochází k trvalým následkům. Desítky let po prodělané paralytické formě se může objevit postpoliomyelitický syndrom, provázený únavou, svalovou slabostí, bolestmi kloubů a fascikulacemi. Léčba je podpůrná, s důrazem na rehabilitaci a fyzioterapii.
Poliomyelitida je dnes v ČR prakticky neznámá, díky očkování a přísným hygienickým standardům. Přesto zůstává riziko importu z některých endemických oblastí, a proto je očkování zásadním krokem k udržení bezpříznakového stavu na našem území.
