Závažné téma, jakým je komunikace s onkologickými pacienty a jejich blízkými, je důležitou součástí vzdělávání mladých onkologů a vlastně nejen jich. Zájem lékařů vzdělávat se v této oblasti naštěstí stále narůstá.
Jak sdělit pacientovi nepříjemnou pravdu? Je lepší nic neskrývat a oznámit vše najednou, nebo je třeba pravdu odkrývat postupně? Je to závažné, těžké a komplikované téma. Především by měl onkolog dobře poznat pacienta a vytvořit si s ním vztah založený na vzájemné důvěře. Přístup k pacientům je totiž naprosto individuální. Každý z nich je jiný, jeden je racionální, snese a vlastně očekává přímo a hned celou pravdu a je schopen se s ní vyrovnat. Jiný také dokáže přijmout pravdu, ale občas mívá i slabé chvilky, kdy ji neunese. A jsou i velmi citliví pacienti, u kterých musí být lékař velmi opatrný, protože pro ně by mohla mít náhle sdělená diagnóza i fatální následky.
Jednou z důležitých informací o pacientovi je zjištění, jaké má zázemí. Zda má rodinu, děti, partnera. Leckdy i partner nemocného závažnou diagnózu neunese a opustí ho. S těmito a dalšími informacemi musí lékař citlivě pracovat. Zatímco dříve se pravda o diagnóze pacientovi říci vlastně nesměla, dnes je to jinak. Dnes lékař s pacientem hovoří otevřeně o diagnóze, o prognóze, o možných způsobech léčby, o variantách, které mohou nastat. Právě proto je ovšem důležitý způsob, jak všechny tyto informace sdělovat, jak s pacientem komunikovat, jak ho motivovat k pozitivní spolupráci v léčbě. Rakovina je dnes již chronická nemoc.
Trpělivost a empatie
To jsou velmi důležité vlastnosti každého onkologa. Každý pacient, který se dozví tuto závažnou diagnózu, totiž očekává s nadějí pomocnou ruku právě od svého lékaře. A tady právě čeká lékaře těžký a náročný úkol.
Profesionální citlivá komunikace nejen s pacienty, ale i s rodinnými příslušníky, je pro onkologa vždy nelehký úkol. Právě proto se Česká onkologická společnost ČLS JEP intenzivně věnuje vzdělávání mladých onkologů ve všech oblastech oboru Klinická onkologie včetně paliativního přístupu. V roce 2015 vznikl projekt Kontinuální vzdělávání mladých onkologů, který tato společnost odborně garantuje a nabízí mladým onkologům. Na projektu úzce spolupracuje i Klub mladých onkologů. Garantem těchto vzdělávacích seminářů je i doc. MUDr. Jana Prausová, Ph.D., MBA, předsedkyně České onkologické společnosti ČLS JEP a přednostka kliniky Onkologická klinika 2. LF UK Fakultní nemocnice v Motole.
Eva Knappová, ředitelka Aliance žen s rakovinou prsu, říká, že v komunikaci lékař – pacient a ve vzdělávání mladých lékařů došlo za posledních pět let k velkému posunu. Každý onkolog by si měl uvědomit, že pacient je partner, se kterým by měl navázat dlouhodobý vztah založený na důvěře. Protože léčba rakoviny je někdy velmi dlouhodobá záležitost. Lékař by také měl zapojovat pacienta do rozhodování o způsobu léčby, měl by spolupracovat s jeho rodinou a blízkými, a vždy by měl ponechat nemocnému potřebnou naději.
Je třeba si uvědomit, že na zprávu o onkologické diagnóze není připraven pacient v žádném věku. Rakovina se na věk neohlíží, onemocnět může starší člověk, mladá žena, nebo i dítě. Velmi citlivé téma je třeba diagnóza rakoviny prsu u těhotné ženy. Zde je na lékaře kladen velmi náročný úkol a citlivá spolupráce s rodinou a někdy i s psychology je rozhodně důležitá.
S diagnózou souvisí i další závažné okolnosti týkající se pacienta. Ať už jde o určování délky pracovní neschopnosti, nebo třeba o vyměření invalidního důchodu. Posudkové komise by v těchto případech měly vidět v pacientovi člověka, a ne jen jednu z položek, jak tomu mnohdy je. Metabolický pacient, který absolvoval náročnou léčbu, může být zbaven zhoubného nádoru, ale mělo by se brát v úvahu, že po takové léčbě je obrovská únava a není možné, aby se „vyléčený“ pacient hned vrátil do pracovního procesu. Pacient se pak může díky tomu nezaviněně dostat do jisté finanční tísně. Proto je v nejbližší budoucnosti nezbytné, aby došlo k legislativním změnám, k novelám patřičných zákonů. A o to se nyní snaží tyto společnosti. V zájmu nás všech.