Aromatický hřebíček je oblíbenou součástí koření pro svařené víno nebo perníčky. Používá se i při úpravě masa, v likérnictví, při nakládání ovoce, do omáček nebo například do vývarů. Hřebíček však nevládne pouze výrazným aroma a chutí. Čím může toto koření prospět našemu zdraví?
Voňavé koření jsou sušená nerozvitá poupata stromu hřebíčkovce. Stálezelená rostlina původně pochází z indonéského souostroví Moluky a dorůstat může až do výšky dvanácti metrů. Z tropických ostrovů se hřebíčkovec rozšířil i do dalších částí světa a nyní se nejvíce pěstuje na Zanzibaru a Pembě, na ostrově Réunion, na Madagaskaru či Jávě. Za nejkvalitnější je však považován tzv. královský hřebíček z moluckého ostrova Ambiona.
Výrazné koření
Jako dochucovadlo je hřebíček známý už stovky let. V Číně se dochovaly záznamy ze třetího století před naším letopočtem, které referují o jeho používání. V Asii je to koření stále velmi oblíbené a neodmyslitelnou součástí tamní kuchyně. Do Evropy se hřebíček dostal už ve Středověku, kdy se jeho dovozem ze vzdálených zemí zabývali nejprve Benátčané, pak Portugalci a Holanďané.
Kvalita hřebíčku se dá poznat i podle jeho barvy. Neměl by mít černou barvu, která ukazuje na to, že koření je staré, ale barvu tmavohnědou, se světlejším poupátkem. Jakost lze otestovat také ponořením koření do vody. Kvalitní kousky klesnou ke dnu nebo budou ve svislé poloze plavat na hladině. Nekvalitní kusy budou plavat ve vodě ve vodorovné poloze.
V čem je hřebíček ještě cenný?
Z hřebíčkovce jsou ceněná zejména poupata, která se sbírají v nerozvitém stavu. Obsahují totiž vysoký podíl silic, především eugenolu, který má antiseptické a anestetické účinky.
Hřebíček se dá použít například jako lék proti bolesti zubů. Koření stačí vložit mezi zuby a opatrně ho kousat. Odvar z hřebíčku lze kloktat při bolestech nejen dutiny ústní, ale také krku. Hřebíček pomáhá i proti žaludečním obtížím, křečím a reguluje apetit. Koření se dá naložit do kvalitního rostlinného oleje a směsí potírat štípance či rány.
