Při potápění dodržovat bezpečnost
Jestliže milujete vodu, plavání, šnorchlování a podmořský život, je potápění jasná volba. Je to jedna z nejkrásnějších volnočasových aktivit, která dokáže člověku vyčistit hlavu a protáhnout tělo. Mnoho lidí si však myslí, že potápěč hupsne do vody a jen tak si v pohodě plave a užívá ticho a ryby. Jenže ono to není jen tak.
Před potápěním člověk musí projít základním poučením, kdy je mu vysvětleno, jak se pod vodou komunikuje – vše je ok, mám dostatek vzduchu, nemám dostatek vzduchu, potřebuji na hladinu, atd. Dále by měl být rekreační potápěč poučen, co dělat, když nemá vzduch. Pod hladinu vždy ve dvojici! To je základní pravidlo! Vždy si v potápěčském centru vyžádejte parťáka do dvojice, se kterým se navzájem hlídáte, a pokud jste v nebezpečí, pomůžete si. Potápět byste se také měli s učitelem, ten by vás měl na začátku prvního ponoru naučit několik základních cviků – například jak si vyfouknout vodu z potápěčských brýlí, jak dýchat od parťáka a také jak se vynořovat, aby nedošlo k dekompresní nemoci.
Co je to tedy dekompresní nemoc?
Právě zmíněná dekompresní nemoc je jedno z největších nebezpečí při potápění. Dekompresí nebo také Kesonova nemoc je způsobena příliš rychlým vynořováním z hloubky a příliš dlouhým pobytem ve velké hloubce. Jak je to možné? Vzduch, který je stlačen v potápěčských lahvích, a který potápěči dýchají, obsahuje dusík, který se za normálních podmínek na zemi saturuje. Jenže pod vodou na tělo působí atmosférický tlak, který způsobuje zadržování dusíku v krvi. Ten vytváří malé bublinky a krev se nám tzv. pění. Čím větší hloubka, tím větší tlak, a tím více bublinek. Proto se musí dodržovat pomalé vystupování na hladinu nebo dokonce dekompresní přestávka – zastavení se na několik minut v určité hloubce (v závislosti na délce pobytu pod hladinou a dosažené hloubce). Jestliže se pravidla poruší, může člověk po vynoření upadnout do bezvědomí a může následovat smrt. Pokud se potápěč rychle vynoří, zachránit ho může pobyt v dekompresní komoře.
Dalším rizikem dekompresní nemoci je mnoho ponorů za sebou bez dodržování přestávek nebo rychlá změna nadmořské výšky po potápění – po vynoření z velké hloubky výjezd do hor nebo odlet letadlem.
Jestliže se rozhodnete potápět, dbejte na to, aby vás v potápěčském centru dobře připravili a nic nezanedbali. Ale rozhodně se není čeho bát. První ponory se nesmí provádět do velkých podmořských hloubek. Tam se člověk podívá až po absolvování potápěčského kurzu.
