Zubní plomby patří mezi nejčastější stomatologické zákroky. Ať už jde o tradiční amalgám, nebo modernější bílé výplně, stále se vynořují spekulace, zda mohou mít vliv na naše celkové zdraví. Až 80 % dospělých má minimálně jednu zaplombovanou stoličku či řezák, a proto je pro mnoho lidí důležité porozumět možným rizikům i přínosům jednotlivých typů výplní.
Amalgámové plomby a jejich pozadí
Historie oprav zubních kazů sahá hluboko do minulosti – lidé kdysi používali různé vosky, korálové úlomky či textil. V 18. století se rozšířily kovové výplně z fólií, například z cínu či zlata. Tyto kovy však nebyly vždy cenově dostupné a trpěly nedostatečnou odolností. Postupně se proto prosadily slitiny rtuti se stříbrem, jež umožňovaly snadnou aplikaci do zubu, a po ztuhnutí vytvářely pevné „amalgámové“ plomby.
Amalgámové plomby jsou výrazně odolné vůči mechanickému zatížení a díky rozpínavým vlastnostem rtuti se dobře přizpůsobí struktuře zubu. Zároveň ale obsahují rtuť, která může být toxická. Výzkumy prokázaly, že lidé s amalgámovými výplněmi mají v krvi či slinách vyšší hladinu rtuti, byť v takovém množství, které se obvykle považuje za zdravotně nezávadné. Přesto je třeba mít na paměti, že rtuť se může v organismu hromadit a dlouhodobé působení i menšího množství může vyvolávat nejasné příznaky, například únavu či bolesti hlavy.
K dalším nevýhodám amalgámu patří jeho tmavá barva. Bývá zřetelný už při běžném úsměvu a případná koroze může navíc zbarvit i okolní zubovinu. Pokud je třeba uvolnit prostor pro „zakotvení“ amalgámu, je nutné částečně odstranit i zdravou zubní tkáň. Zubaři si však amalgám oblíbili kvůli jeho dlouhé životnosti a nenáročné aplikaci.
Výhody a nevýhody bílých plomb
Alternativu k amalgámu představují bílé plomby, vyrobené nejčastěji z fotokompozitů, skloionomerních cementů či keramiky. Velkou předností je jejich estetika: lze je přizpůsobit odstínu zubní skloviny, takže nejsou téměř vidět. Při usazení bílé plomby obvykle odpadá nutnost odstranit větší množství zdravého zubu.
Oproti amalgámu však bílé plomby vyžadují pečlivější techniku při nasazování a jsou nákladnější. Důvodem je nejen materiál, ale i samotný proces vytvrzování a vrstvení výplně. Přesto se obecně považují za méně zatěžující pro organismus než plomby s obsahem rtuti. Jejich trvanlivost se postupně zlepšuje, přesto mohou být náchylnější k prasklinám nebo povrchovým změnám. V ideálním případě bychom samozřejmě nejradši nemuseli mít žádné plomby – zásadní je důkladná ústní hygiena, prevence kazů a zdravý životní styl.
Psychosomatika a zdraví zubů
Holistická medicína poukazuje na možné psychosomatické souvislosti mezi stavem zubů a naší psychikou. Řezáky prý symbolizují vztahy k rodičům a schopnost prosazovat se, špičáky spojitost s vitalitou a stoličky s naším pevným místem v životě. Pokud se v jedné oblasti objevují časté kazy, může to podle holistických teorií naznačovat psychickou nerovnováhu či stres. Ačkoliv tyto teorie nemají jednoznačnou podporu z hlediska vědecké medicíny, mnozí lidé je vnímají jako inspirativní doplněk péče o zuby.
Závěr
Z hlediska bezpečnosti se amalgámové plomby s obsahem rtuti těší dlouholeté tradici, ale mohou představovat riziko kumulace těžkých kovů v těle a navíc esteticky nevyhovují. Bílé výplně lépe splynou s chrupem, jsou však nákladnější a vyžadují preciznější ošetření. Kromě správné hygieny a pravidelných kontrol u zubaře je užitečné sledovat i psychosomatické aspekty, pokud si přejeme uchovat nejen zdravý chrup, ale i psychickou pohodu. Každý si tak může vybrat, co je pro něj nejlepší – ať už je to ekonomický kompromis, estetika, nebo eliminace kovových materiálů v těle.
1 komentář
Dnes už vám amalgámovou plombu stejně nikdo neudělá a vzhledem k tomu, že žiju ve městě a nežiju zrovna nejzdravěji, tak jejich toxicitu asi zvládnu a rozhodně si předělávat na bílé plomby nenechám.