Záškrt, známý také jako difterie, je akutní bakteriální onemocnění, které se v minulosti řadilo k nejzávažnějším infekčním chorobám. Díky rozsáhlému očkování je dnes ve vyspělých zemích vzácný, přesto není zcela vymýcen a při oslabené proočkovanosti populace či cestování do rizikových oblastí lze nákazu stále zaznamenat. Níže naleznete podrobný přehled o původu, průběhu a prevenci této nemoci.
Co je záškrt a jak vzniká
Záškrt způsobuje bakterie Corynebacterium diphtheriae. Ta se usazuje na sliznicích horních cest dýchacích (nejčastěji v oblasti mandlí, hltanu a nosu) a produkuje toxin, jenž poškozuje buňky sliznice i dalších tkání. Při napadení sliznic vznikají pevně ulpívající povlaky, které se obtížně odstraňují. Zánětlivá reakce může vést k otoku a zúžení dýchacích cest.
Nákaza se nejčastěji šíří tzv. kapénkovou infekcí – tedy při kašli, kýchání či těsném kontaktu s nakaženou osobou. Možný je i přenos prostřednictvím kontaminovaných předmětů (nádobí, příbory, hračky), jelikož bakterie může krátkodobě přežít v prostředí.
Rizikové faktory a historický kontext
V minulosti byl záškrt velmi rozšířený a patřil k hlavním příčinám úmrtí dětí. Než se zavedlo plošné očkování, docházelo pravidelně k epidemiím. Postupně, s rozvojem vakcinace od poloviny 20. století, se výskyt onemocnění dramaticky snížil. Přesto se v některých rozvojových zemích či oblastech s nízkou proočkovaností vyskytuje dodnes.
Riziko představuje zejména nedostatečné očkování, slabá imunita či pobyt v zemích, kde se onemocnění běžně vyskytuje. Ohroženi jsou i jedinci s oslabeným imunitním systémem, u nichž může mít onemocnění vážný průběh.
Příznaky a průběh onemocnění
Inkubační doba záškrtu bývá 2–5 dnů. Zpočátku se objevují nenápadné příznaky podobné nachlazení – bolesti v krku, horečka, únava, malátnost. Jakmile se však bakterie začne množit a produkovat toxin, dochází k tvorbě typických šedobělavých povlaků na mandlích a v hrdle. Tyto povlaky se pevně drží sliznice a snaha o jejich násilné odstranění vede ke krvácení.
Dýchání a polykání mohou být ztížené a nemocný mívá zvětšené krční mízní uzliny, což může vést k typickému „býčímu krku“. Při těžkém průběhu hrozí nebezpečí udušení kvůli překážce v dýchacích cestách.
Záškrt se nemusí omezit jen na dýchací cesty. Existuje i kožní forma, která se projevuje nehojícími se vředy. Bakteriální toxin se navíc může dostat do krevního oběhu a způsobit poškození srdce (zánět srdečního svalu – myokarditidu), ledvin či nervového systému. Tyto komplikace mohou být i smrtelné.
Léčba záškrtu
Léčba musí být zahájena co nejrychleji. Klíčové je podání antitoxinu, který neutralizuje již přítomný toxin. Antibiotika (např. penicilin nebo erytromycin) ničí samotnou bakterii a brání dalšímu šíření infekce.
V případě vážných dýchacích obtíží může být nutná péče na jednotce intenzivní péče (intubace, tracheostomie). Během zotavování je důležitý klidový režim, dostatek tekutin, přiměřená výživa a sledování případných komplikací.
Prevence a očkování
Základem prevence je očkování, které je v mnoha zemích, včetně České republiky, povinné u dětí v rámci kombinované vakcíny (např. vakcíny proti záškrtu, tetanu a černému kašli – DTaP). Pravidelná přeočkování v dospělosti zajišťují udržení hladiny protilátek.
Navíc obecná hygienická opatření, jako je důkladné mytí rukou, a vyhýbání se kontaktu s nemocnými lidmi snižují riziko nákazy. Při cestách do oblastí, kde se záškrt vyskytuje, je vhodné zkontrolovat platnost očkování a dodržovat zvýšenou obezřetnost.
Vzácné onemocnění, ale smrtelné
Záškrt je dnes ve vyspělých zemích díky očkování vzácný, přesto zůstává smrtelnou nemocí, pokud není včas a správně léčen. Očkování, včasná diagnóza a rychlý zásah lékařů jsou klíčové pro zamezení závažných komplikací a ochranu zdraví populace.
