O co se jedná?
Syndrom vyhoření nebo také vyhasnutí, anglicky burnout, je psychický stav, kdy je člověk naprosto duševně vyčerpaný. Tento problém poprvé popsal v roce 1974 americký psychoanalytik Herbert J. Freudenberger. Postihuje stejnou měrou muže i ženy, nejčastěji pracující s lidmi a v psychicky náročných oborech. Nejvyšší procento je zaznamenáno v pomahačských pracích – v sociálních službách, ve zdravotnictví a ve školství. Není vzácností, že velice často postihuje i manažery, policisty a psychology. Většinou ty, co pracují denně s lidmi. Syndrom vyhoření začíná být běžnou diagnózou, jelikož se na lidi s rozvojem technologií kladou vyšší nároky a doba se zrychluje.
Příčiny
Syndrom vyhoření může potkat každého člověka. Nelze říct, že někdo je psychicky odolnější. Ale nástup je velice nenápadný. Syndrom vyhoření rozdělujeme na pět fází.
Nejdříve člověk přichází s nadšením – s novými nápady, energií a elánem. Snaží se pro svou práci obětovat svůj volný čas a dává do toho maximum. Vše co v práci dělá, ho uspokojuje a je to jeho hnací pohon. Po čase energie dochází a nadšení opadá. Přijde tzv. rozčarování, kdy člověk zjistí, že to v práci není úplně ideální a podle jeho představ. To se nazývá fáze stagnace. Poté nastává fáze frustrace, kdy člověk pochybuje nad smyslem své práce. Pak přichází čtvrtá fáze, tzv. fáze apatie. V tu dobu jedinec vykonává jen to nejnutnější, bez chuti do práce. A konečná fáze – vyhoření, je charakterizována psychickým a fyzickým vyčerpáním, kdy člověka přítomnost jiných rozčiluje a převládá únava.
Příznaky
Výsledkem přílišného nadšení a obětování se práci je vyčerpání a vyhoření. To mívá příznaky jako je únava, poruchy spánku, roztržitost, neschopnost se soustředit, podrážděnost, stres, nespokojenost, nervové napětí, nedůvěra ve své schopnosti, úzkosti, ale i deprese. Z tělesných symptomů je to například nevolnost, ztráta chuti k jídlu, bušení srdce, zácpa nebo naopak průjmy, žaludeční vředy, ztráta chuti na sex, atd.
Léčba
K vyléčení syndromu vyhoření se užívá psychoterapií. Je důležité, aby člověk nezapomínal na svůj soukromý život a věnoval se volnočasovým aktivitám, které ho naplňují. Také aby se obklopoval lidmi, které má rád – rodinou, přáteli, atd.
