Velký pokrok v medicíně během posledních desetiletí znatelně prodloužil délku lidského života. Lékaři jsou dnes schopni diagnostikovat a vyléčit řadu dalších nemocí, u kterých to dříve bylo nemyslitelné. Svůj delší život bychom ale samozřejmě chtěli žít plnohodnotně až do konce, a kvalita našeho života by měla zůstat v přijatelných mezích zachována.
Důležitým krokem k tomu je dostatek informací o možném riziku vzniku nemocí a o jejich příznacích, a v neposlední řadě také preventivní vyšetření. Hlavně muži tato vyšetření velmi často podceňují. Přitom včasným odhalením začínajícího onemocnění se dá zabránit mnohým, někdy i velmi závažným, komplikacím při léčbě. Právě proto prof. MUDr. Dalibor Pacík, přednosta Urologické kliniky Fakultní nemocnice Brno, doporučuje mužům včasným vyšetřením předejít těmto komplikacím, a mnohdy i jejich závažným následkům.
Urologická onemocnění, která mohou postihnout právě muže v „nejlepších letech“, jsou často spojena s prostatickou žlázou. Tento malý orgán v mužském těle, plnící významnou funkci, mu může způsobit velké problémy.
K jedné z nejzávažnějších chorob tohoto orgánu patří rakovina prostaty. Bohužel je to u nás druhá nejčastější příčina úmrtí mužů. Asi je to také proto, že v počátečním stadiu, kdy se dá úplně vyléčit, nezpůsobuje žádné potíže a nemá ani jiné varovné příznaky. Proto jsou preventivní vyšetření tak důležitá. Pokud není rakovina prostaty diagnostikována včas, je samozřejmě možné, díky velkým pokrokům ve farmakoterapii ji stále léčit, ale k úplnému vyléčení většinou už nedochází.
Nezhoubné zbytnění prostaty sice nehrožuje život muže, ale může kvalitu jeho dalšího života značně ovlivnit, mnohdy v pokročilém stadiu i poškodit jeho zdraví. Většinou je obvyklý a účinný způsob léčby léčba medikamentózní, pokud je ale choroba v pokročilejším stadiu, je nezbytné přistoupit k invazivnímu a operačnímu řešení.
Sexuální dysfunkce (porucha erekce, ejakulace) narušuje kvalitu mužova života velmi výrazně. Není sice bolestivá a život ohrožující, ale bývá často spojena s onemocněním prostaty nebo důsledkem srdečně cévních onemocnění. Může tedy být i varovným signálem kardiovaskulárního onemocnění. Pomáhá zde medikamentózní léčba, kde nestačí, přichází v úvahu injekční léčba, vakuová zařízení nebo implantace penilní protézy.
Inkontinence (porucha držení moči) může mít řadu příčin. Mnohdy vzniká jako nežádoucí následek po operacích omemocnění prostaty. „Po operaci nezhoubného zbytnění prostaty, tedy po odstranění její části, která brání vyprazdňování močového měchýře, dochází k inkontinenci málokdy, ale i zde může vzniknout těžká a trvalá porucha. Po operaci zhoubného nádoru, kdy se odstraňuje celá prostatická žláza, bývá inkontinence častější,“ vysvětluje prof. Pacík. Tato porucha je většinou dočasná, a intenzivní rehabilitací se během jednoho roku po operaci upravuje nebo alespoň výrazně zlepšuje. Pokud ke zlepšení nedojde, je po vyšetření a analýze příčin na řadě další operační korekce. Nejspolehlivější a nejlepší efekt má implantace umělého svěrače močové trubice.
Společným jmenovatelem všech uvedených stavů je informovanost a včasná návštěva lékaře s následným racionálním vyšetřením a efektivní léčbou. Jak uvádí i prof. Pacík, muži nejsou na prevenci nastaveni. Každý muž ale má matku, přítelkyni, manželku, sestru nebo alespoň dobrou kamarádku ve svém okolí, a bylo by nanejvýš prospěšné, aby ho tato žena informovala a přesvědčila o důležitosti této prevence. Každý muž ve 40 letech by měl absolvovat preventivní vyšetření prostaty, klidně u svého praktického lékaře. Jedná se o nebolestivé pohmatové vyšetření konečníkem a krevní testy PSA (prostatický specifický antigen). Podle hodnoty PSA lékař určí možné riziko onemocnění karcinomem prostaty. Muže s vyšším rizikem je pak třeba sledovat pečlivěji. Obecně se doporučuje mužům od 50 let vyšetření jednou za rok, těm kdo mají rakovinu prostaty v rodinné anamnéze se doporučuje začít s pravidelnými ročními prohlídkami od 40 let.
Preventivní vyšetření prostaty je možná trochu nepříjemné a málokomu z nás se chce chodit k lékaři když nemáme žádné problémy, ale asi bychom měli mít na paměti, že každý umírající pacient na rakovinu prostaty s pokročilým karcinomem, byl kdysi pacientem s karcinomem nepokročilým a vyléčitelným.
